3.2 Přistání po okruhu

Přistání po okruhu je doporučenou metodou přistání, protože umožňuje přistání více letadel v minimálním čase. AI za určitých podmínek je schopna provádět přistání po okruhu. Stejně tak, při žádost o přiblížení po okruhu bude lidem povoleno pouze za určitých podmínek:

Stejně jako všechna ostatní přiblížení, se i o tento typ přiblížení žádá u ATC v nabídce Approach. V tomto případě, jakmile se spustí tato tréninkový mise zadej ‘Request Overhead Approach’ pomocí: ‘t t t 3’.

 

10 Nm od letecké základny, služba „Approach“ bude požadovat změnu frekvence na „Tower“. Jakmile je provedena změna frekvence v rádiu, navaž úvodní kontakt s žádostí ‘Request Landing’ na ATC stránce Tower: ‘t t 2’. Je důležité navázat počáteční kontakt před bodem „break“. Věž povolí tvůj přílet a požádá, abys nahlásil “Report overhead break”. Tvůj let by měl být ve formaci „wingtip“ nebo „echelon-close“. Strana formace je opačná, než je směr obratu, například levý „break“ pro RWY 36 = lídr letu je vlevo a wingmen je v pravém echelonu. Rychlost je 300 uzlů, výška 1500 ft AGL a let je srovnán s osou dráhy.

Posledních 5 mil se používá k jemnému doladění formace, takže přistání pak vypadá dobře. Letadla letí konstantní rychlostí ve stanovené výšce až nad přistávací dráhu. Aby byl let po okruhu méně limitující a prováděl se častěji, kód ATC nyní vyžaduje, aby vedoucí letu vždy oznámil bod „break“. To bude provedeno volbou ‘Report Overhead Break’ v nabídce Tower ATC: ‘t t 5’. To je jediná informace, podle které se AI ATC dozví, že provádíš obrat, aby mohl rychleji obnovit okolní provoz.

 

Od tohoto bodu se letadla odpoutají z letu, postupně podle pozice v letu poletí úsek proti větru; sníží rychlost a vysunou podvozek. V úseku „base“ se otočí směrem k dráze a začnou klesat na přistání.

V této tréninkové misi jsi jen jedno letadlo, takže nemusíš brát v úvahu ostatní letadla. Smyslem je popsat postup tak, aby se mohli připojit dvě nebo čtyři letadla a provést přistání v určeném pořadí.

 

Od bodu JULOP již máš přistávací dráhu v dohledu. Mírně klesej do 1500 stop AGL a sniž rychlost na  300 uzlů, srovnej kurz s dráhou RWY 36 - QFU (356°).

 

Tvé letadlo by mělo být v rozsahu parametrů, alespoň 5 Nm od prahu dráhy. Pokračuj rovně a vodorovně, dokud nepřeletíš dráhu. Načasování obratu k odpoutání závisí na tom, kolik letadel je ve tvém letu, a na tom, jak dlouhý má být tvůj úsek po větru. Samozřejmě, čím dříve provedeš obrat, tím kratší bude úsek po větru.

Dobrá pomůcka při výcviku s jedním letadlem je počkat, až protější práh dráhy (v tomto případě RWY 18) zmizí pod čumákem tvého letadla. V případě letu se 4-mi letadly bude mít lídr nejkratší úsek po větru a měl by zahájit “break“ mnohem dříve (jak začne přistávací dráha), aby se zbytek letu mohl udělat „break“ před přeletem protějšího prahu dráhy.

 

Směr obratu může být uveden na vizuální mapě letišť nebo je uveden v SOP mapách. 

Řekněme, že u Gunsanu všechny obraty „break“budou nad vodou, aby se zabránilo letu nad obytnými oblastmi.

Při přistání na RWY 36 je voda na levé straně, takže obrat bude vlevo.

 

Obrat „Break turn“ je manévr, při kterém se otočíš o 180°. Nezapomeň ohlásit obrat „Break turn“ službě ATC s “t t 5”.

Během obratu budeš snižovat rychlost a jakmile budeš v úseku po větru (356-180=176°), můžeš okamžitě vysunout podvozek.

 

Tento obrat bude definovat, jak velký bude tvůj boční odstup od dráhy.

 

Cílem je letět úsek po větru s koncem křídla na přistávací dráze. Pokud je dráha uvnitř křídla pak byl brake turn příliš těsný; pokud je dráha je vně kolejnice raket, pak tvůj brake turn byl příliš široký. Posouzení správného bočního odstupu je první úkol, při letu po okruhu. Přijde to s praxí, a brzy se to stane druhou přirozeností. Možná budeš muset upravit nastavení kurzu vlivem bočního větru, který fouká směrem k dráze nebo od ní.

 

Úsek po větru se poletí rychlostí 230 – 200 uzlů, ve 1500 stopách, až k dosažení bodu PERCH. To je bod, kde provedeš obrat směrem k přistávací dráze a zahájíš svůj sestup. Odhad tohoto bodu bude druhá výzva při letu po okruhu. Dobrá vizuální pomůcka je, když se přední konec křídla dotkne prahu dráhy.

 

Stáhni plyn (nebo použij brzdící štíty) a začni klesající zatáčku doleva směrem k dráze RWY 36. Je velmi důležité, abys během zatáčky měl dráhu na dohled. Při obratu se vyhni přílišnému zpomalení.

Snaž se letět s 11°AOA (FPM je v horní části závorky). Při 11°AOA se spustí akustická výstraha při nízké rychlosti. Občasná výstraha je v pořádku, ale nezvykni si slyšet houkání po celou dobu finální zatáčky.

 

Finální přiblížení bude, když jsi v ose s přistávací dráhou. Použij PAPI jako přistávací pomůcku a udržuj rychlost AOA, nebo jen o něco výše (žlutý trojúhelník), jak je vysvětleno v části o přímém přistáním.

 

Pokud jsi obrat „Break Turn“ správně nahlásil ATC, věž automaticky povolí tvé přistání, jakmile dosáhneš finální pozice. Pokud jsi zapomněl oznámit break, povolení k přistání nikdy nedostaneš. Povolení je vydáno pro celou jednotku (let), takže wingmani nemusí hlásit break nebo finále. Povolení k přistání je jim uděleno automaticky, jakmile je lídrovi letu uděleno povolení k přistání. V podstatě jediné, co wingmen musí udělat, je ohlásit svůj obrat break, pokud mají ve svém letu AI.

 

Brzdící štíty by měly být vysunuty při finále, pokud nebyly vysunuty dříve. Důvod, proč je nutné vysunout brzdící štíty, je odstranit pomalý čas náběhu otáček motoru, zejména u starých verzí. Motor při nízkých otáčkách, může potřebovat určitou dobu k akceleraci, aby přešel do požadovaných otáček. Zatímco motor nabíhá, letadlo klesá a může narazit do země. K udržení vysokých otáček motoru bez akcelerace, se používají brzdící štíty.

 

V případě průletu jsou brzdící štíty zataženy a doba rozběhu motoru je kratší, protože nastavení otáček bylo vyšší než při použití brzdících štítů. Přistaň na ose dráhy a použij aerodynamické brzdy (odporem draku), jak je vysvětleno v předchozí kapitole.

 

Verze BMS 4.37.3