1.4.4 Vizuální vektorové přiblížení

V reálném letectví není vizuální přiblížení vektorováno službou ATC. Piloti letí po předem nahlášených a stanovených vizuálních bodů. ATC neuděluje vektory k dalšímu nahlášenému bodu. Od pilotů se očekává, že budou sami navigovat vizuální přiblížení.
V BMS je vizuální přiblížení vektorované a nahlášené body nejsou nutně vizuální. 
Ačkoli se jedná o kompromis, zajišťuje to kompatibilitu mezi AI, lidskými piloty a ATC. Má to i další výhodu, která pilotům-lidem usnadňuje práci, i když méně realistickým způsobem.
 
Tento typ přiblížení hlavně využívá AI při návratu při VMC.
Přiblížení může být zamítnuto za následujících podmínek:
  • Trasa letu je v mracích => není splněna podmínka VMC.
  • Úvodní kontakt je proveden nad vrstvou mraků a vrstva mraků je pod 8000 stopami AGL => není splněna podmínka VMC – (přesně řečeno VFR je nad vrstvou mraků).
  • Horizontalní viditelnost v přízemní výšce je menší než VFR minima => není splněna podmínka VMC.
  • Letecká základna je uzavřena z důvodu špatného počasí nebo jiného důvodu.
 
Pokud je žádost zamítnuta, ATC vydá pokyn k přechodu na přístrojové přiblížení nebo k přesměrování na náhradní letiště, pokud je letecká základna uzavřená.
 
Vizuální přiblížení používá 10 referenčních bodů, z nichž každý je umístěn geometricky od prahu aktivní dráhy:
  • 4 vyčkávací body (černé hvězdy)
  • 3 vstupní body (červené hvězdy)
  • 2 body základny (zelená & žlutá hvězda)
  • 1 bod finálního přiblížení (modrá hvězda)
Pro leteckou základnu s jednou dráhou (například 18/36) máme celkem 20 bodů: 
10 bodů pro dráhu 18 a 10 bodů pro dráhu 36.
ATC navedle letadlo na odpovídajících 10 referenčních bodů podle toho, která dráha je aktivní pro přistání.
 
Body vyčkávání (černé) jsou místa, kde ATC skládá vracející se letadla v rozestupu 1000 stop. Z vyčkávacího bodu bys měl odletět ve výšce 4000 stop AGL. Pokud obdržíš pokyn k vyčkávání ve vyšší výšce, to znamená, že se pod tebou nachází letadla.
 
Bod finálního přiblížení má být dosažen ve výšce 2000 stop AGL a je vzdálen 8 NM od aktivní dráhy.
 
Body před finálním bodem přiblížení (buď jeden z 2 bodů základních vycházející z opačné strany přistávací dráhy, nebo vstupní bod vycházející ze strany přistávací dráhy) musí být dosaženy ve výšce 3000 stop AGL.

 

Na levém obrázku je vyznačeno 10 referenčních bodů nad oblastí Gunsan pro přistání na dráze 18. Všimni si, jak severní vstupní bod odpovídá bodu Jewel.

Na pravém obrázku je stejné schéma pro dráhu 36 v Gunsan. Všimni si, že jižní vstupní bod odpovídá bodu Julop a finální bod přiblížení odpovídá bodu Vipir.

Lídr letu, který chce požádat o vizuální vektorové přiblížení, měl by kontaktovat službu Approach, a vybrat možnost #1 “Request vectors for visual approach” (t t t 1).

Na rozdíl od předchozích přiblížení toto vizuální přiblížení považuje každého člena letu za samostatnou jednotku a nepovažuje let za samostatně fungující jednotku. Od okamžiku, kdy lídr letu požádá o tuto proceduru přiblížení, bude každý člen letu vektorován samostatně.

V závislosti na tvé poloze a na provozu v okolí letetecké základny, dostaneš od ATC pokyny buď let k vyčkávacím bodům nebo k jednomu ze tří vstupních bodů. Tyto body budou vybrány podle tvého kvadrantu příletu.

Pokud ti ATC sdělí vektory k bodu vyčkávání, poskytne i pokyny pro vyčkávací pozici (rychlost a nadmořskou výšku), jakmile se dostaneš k bodu vyčkávání. Očekává se, že budeš provádět pravotočivé obraty (tj. po směru hodinových ručiček) okolo vyčkávacích bodů, dokud ATC nepovolí pokračovat v další trase (může to chvíli trvat v závislosti na provozu okolo letiště).

Každému členu letky bude přidělena individuální výška ve vyčkávacím prostoru. Nezapomeň, že tvůj let byl rozdělen do samostatných jednotek, které bude ATC řídit individuálně. Každý člen letu dostane různé vekory podle tvé pozice během návratu. Připrav se na to, že v rádiu bude spousta komunikace. Nečekej, že budeš mít čas potvrdit vektory, které jsou určené pro tebe … pokud je dokážeš odfiltrovat.

Pro odletu z vyčkávacího bodu bude ATC postupně posílat jednotlivá letadla k vstupnímu bodu, a poté k základnímu bodu a pak na finále, přičemž bude vydávat instrukce pro nadmořskou výšku, kurz a rychlost. Uvědom si, že ve stejnou dobu se pravděpodobně vracejí další lety z různých směrů a ATC je bude řídit současně. Jako pilot musíš pozorně sledovat pokyny ATC, abys zajistil odstup od těchto ostatních letů.

Po dosazení finálního bodu přiblížení, služba approach požádá o přepnutí na frekvenci věže.

Změň frekvenci a ohlas pozici na finále (t t 4), ne dříve než budeš na finálním přiblížení, 6 NM od letecké základny. Věž poskytne instrukce pro finální přiblížení a povolení k přistání. Nezapomeň, že tvůj let byl rozdělen do samostatných jednotek a každý člen letu musí včas ohlásit svou pozici na finále řídící věži.

Pokud nejsi na finálním přiblížení, když řídícímu ohlásíš finále, ATC tě vyřadí z fronty na přistání, protože nejste tam, kde jsi hlásil, že jsi. Tolerance je plus mínus 45° od prahu dráhy, což už je poměrně velký rozsah.

V reálu neexistuje vizuální přiblížení, při kterém by piloti létali podle vizuálních orientačních bodů. Důvodem pro tuto implementaci je řízení AI i lidí pomocí systému, který má zjistit, kde se letadla nacházejí u letecké základny. Poloha referenčních bodů a vektory od jednoho k dalšímu bodu byl jediným způsobem, jak toto implementovat a efektivním způsobem zajistit odstup mezi jednotlivými lety a zároveň zajišťuje rychlé řízení všech letů v okolí letecké základny. (Nezapomeň, že zatímco ty a další lety přistáváte, jiné lety mohou z letecké základny odlétat!)

Některé letecké základeny se nacházejí v těsné blízkosti vysokého terénu. Nadmořské výška uvedená ATC není výška QNH nebo výška (AGL), ale je udávána jako nadmořská výška terénu (QFE) jako odkaz.

Aby se tento problém vyřešil, mají některé letecké základny, jako například Sokcho a Gangnung, kratší schéma s mnohem menší vzdáleností základních bodů, než je výchozí rozmístění. Tím je zajištěno, že se AI drží blíže k přistávací dráze a zůstávají mimo hornatý terén.

 

Verze BMS 4.37.3